Medaile k 75. výročí JAMU

Pedagog, scenárista a dramaturg. Prof. Jan Gogola se narodil 24. února v Uherském Hradišti, na Pedagogickém institutu v Gottwaldově vystudoval obory český a ruský jazyk poté, co nebyl přijat na filozofickou fakultu v Brně. Spoluorganizoval Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, díky čemuž začala jeho spolupráce s Filmovým studiem Gottwaldov, kde později pracoval.  

Působil jako učitel na Základní škole v Kunovicích. V 80. letech vystudoval obor teorie kultury na filozofické fakultě v Olomouci. Následně byly jeho profesní kroky spjaté výhradně s divadlem a později i filmem, kdy jako dramaturg působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, Filmovém studiu Gottwaldov, a po roce 1989 na pražském Barrandově. Jako dramaturg se podílel na filmech Kouř, Je třeba zabít Sekala, Domácí péče či Requiem pro panenku, celkově má na svém kontě přes třicet celovečerních filmů.  

Nejvýznamnějšího ohlasu z poslední doby se dostalo za dramaturgii celovečerního filmu Nina z roku 2017, který byl oceněn na festivalech ve Varšavě a Káhiře. 

Během sametové revoluce spoluzakládal Občanské fórum v Uherském Hradišti a stal se jeho mluvčím. V letech 1995–2000 byl ředitelem Vyšší odborné filmové školy ve Zlíně a taktéž od roku 1995 pracoval jako filmový a televizní dramaturg na volné noze, učil na pražské FAMU a brněnské JAMU, kde v letech 2010 až 2018, působil jako vedoucí Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Je dlouholetým členem Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU. V roce mu 2011 byl udělen titul univerzitního profesora. Má za sebou rozsáhlou publikační činnost. 

Důležité je podle něj v životě to, když je někdo ochotný dát vlastní talent a um k dispozici celku. 

Přečtěte si vzpomínky prof. Jana Gogoly v rámci projektu Paměť národa. 

Jan Hančil vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (promoval v roce 1985). Následně pracoval jako geolog, dramaturg Domu kultury v Trutnově a vědecký tajemník Společnosti Franze Kafky (1991–1993). Zároveň dále studoval, konkrétně dramaturgii na DAMU, kde promoval v roce 1993.

V letech 1993 až 1997 působil jako manažer a šéf provozu Studia Ypsilon. Během působení v "Ypsilonce" spolu s Janem Schmidem a Jaroslavem Etlíkem založil Nakladatelství Studia Ypsilon, které do roku 2002 vedl. Mezi roky 1997 a 2007 pracoval jako dramaturg Národního divadla v Praze. Spolupracoval na inscenacích – Mamet: Oleana, Bulgakov: Mistr a Markétka (podílel se i na adaptaci), McPherson: Na cestě duchů, Jirásek: Lucerna, Crimp: Venkov, Penhall: Slyšet hlasy, Shakespeare: Coriolanus, Stoppard: Arkádie, Benefice Vlasty Chramostové Tři životy a další.

Od začátku 90. let se intenzivně zabývá činností překladatelskou. Z odborné literatury přeložil publikaci Pohyblivý bod P. Brooka, z řady divadelních textů připomeňme například hru S. Tesiche Na otevřené cestě, S. Graye Intenzivní péči, L. Shuea Cizince, Harwoodova Garderobiéra, Carrové Maju. Činohra Národního divadla uvedla v jeho překladech inscenace: Nelson: Dva shakespearovští herci (1995), McPherson: Na cestě duchů (2000), Penhall: Slyšet hlasy (2003), Sheridan: Škola pomluv (2004), O´Brienová: Virginia (2005) a Nicholson: Na ústupu (2005; je dosud na repertoáru v Divadle Kolowrat).

Od roku 1994 učí na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU (nejprve jako odborný asistent; od roku 2005, kdy se habilitoval, pak jako docent). Přednáší hereckou propedeutiku a dialogické jednání. Na Katedře teorie a kritiky přednáší moderní anglické a americké divadlo a drama.

Šest let se angažoval v Akademickém senátu DAMU, tři roky byl členem Umělecké rady tamtéž. V letech 2006 až 2013 navíc vykonával pozici děkana DAMU. V lednu 2013 byl zvolen rektorem Akademie múzických umění v Praze, v této funkci působil po dvě funkční období, tedy do roku 2021. 

Miloslav Jelínek (*1965) je absolventem Konzervatoře v Kroměříži (Miloslav Gajdoš) a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (prof. Jiří Bortlíček). Během studií se stal laureátem řady národních i mezinárodních kontrabasových soutěží.

Miloslav Jelínek se intenzívně věnuje sólové koncertní činnosti. Spolu se svojí ženou Marcelou, která působí jako docentka HF JAMU v Brně, vystupují pravidelně na koncertních pódiích v Evropě, ale také např. v  Číně, Japonsku a USA, v oblasti komorní hudby spolupracuje s řadou předních komorních souborů, např. Janáčkovo kvarteto, Wallingerovo kvarteto, Graffovo kvarteto, Brindisi String Quartet /Anglie/, Rix Quartet /Lotyšsko/.  Řada soudobých skladatelů mu věnovala svoje kompozice – např. Jiří Matys, Miloš Štědroň, František Emmert, Leoš Faltus nebo Tony Osborne (Anglie) a další. Jako sólista vystoupil Miloslav Jelínek rovněž s řadou symfonických a komorních těles, mimo jiné s Filharmonií Brno, Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Jihočeskou komorní filharmonií, Dolnoslezskou filharmonií (Polsko), Litevským komorním orchestrem nebo Festivalovým orchestrem Fukuyama (Japonsko) a dalšími.  Je zván jako pedagog mezinárodních interpretačních kurzů a člen soutěžních porot. Od roku 2008 je čestným profesorem na Pekingské konzervatoři, v roce 2011 mu byl udělen titul profesora pro obor Hudební umění, v letech 2012 – 2015 působil rovněž jako profesor na Akademii Muzycznej Karola Lipińskiego (Wroclaw). Ve spolupráci s HF JAMU pořádal pravidelně Mezinárodní setkání kontrabasistů, které během uplynulých dvanácti ročníků navštívilo více než 1000 kontrabasistů ze  45 zemí. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím Brněnského kontrabasového orchestru.

Jeho bohatá koncertní činnost je zachycena na rozhlasových a televizních snímcích i na nahrávkách CD. V letech 1988 – 2011 působil ve Filharmonii Brno, od roku 1994 jako sólokontrabasista. Od roku 1990 vyučuje na HF JAMU v Brně.  V jeho kontrabasové třídě na HF JAMU stududovali a studují nejen studenti z České republiky a Slovenska, ale rovněž studenti z Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Polska, Dánska, Německa, Holandska, Španělska, Itálie, Bulharska, Maďarska, Thajska, Číny, Japonska, Mexika a USA. Jeho studenti jsou laureáti národních i mezinárodních soutěží, (např. ARD Mnichov, Soutěž J. M. Spergera atd.) a členy i vedoucími kontrabasových skupin předních světových orchestrů, (např. Berlínská filharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, Danish National Symphony Orchestra, Lotyšská národní filharmonie, Théâtre Royal de la Monnaie Brusel,  Národní divadlo Praha, Filharmonie Brno atd.  Miloslav Jelínek rovněž vyučuje na Konzervatoři Brno a Ostravské univerzitě.

"Prof. Miloš Jelínek je kontrabasová legenda. Pozvedl svůj obor v oblastech kultivace tónu, techniky hry a stylovost interpretačního výkladu na nevídanou úroveň. Absolventi jeho mistrovské třídy obsadí místa nejen ve zdejších filharmoniích, nýbrž také v zahraniční, například v Berlínské filharmonii či Dánským rozhlasovým orchestru."

Pedagog, divadelní technolog, teoretik jevištního provozu a divadelní ředitel doc. Jan Kolegar se narodil 4. 4. 1945 a po absolutoriu oboru Organizace řízení divadel na pražské DAMU v roce 1984 zastával různé funkce v jevištním provozu mnoha divadel a z pozice řadového kulisáka se postupně vypracoval přes vedoucího jevištního provozu až do funkce ředitele Divadla bratří Mrštíku v Brně, kterou vykonával v letech 1990–1992. 

Svůj vztah k divadlu ale vyjádřil nástupem do Mahenovy činohry zatím do funkce kulisáka ihned po maturitě v r. 1964. i když měl i jiné ambice. Za dva roky se stal jevištním mistrem a jeho divadelnictví formovala slavná éra souboru Mahenova divadla v čele s Milošem Hynštem.  

Dvanáct roků práce s vyspělým souborem skončilo uzavřením divadla Na hradbách pro tolik potřebnou rekonstrukci. Na tři roky odešel do Ostravy do SDO, kde v divadle Antonína Dvořáka pracoval opět jako jevištní mistr. Zde začaly jeho mezinárodní zkušenosti s baletním a operním souborem, které pokračovaly po návratu do Brna v roce 1977, kde se zaměřil na problematiku přenosu inscenací z mateřských divadelních sálů do jiných divadel, které teoreticky připravoval a vedl práci na přenosu na místě. Takových přenosů do různých evropských divadel provedl kolem čtyřiceti během 8 let. Z poznávání divadelních budov historických i moderních v celé Evropě těžil ve své následující činnosti. Intenzívně se zabýval také realizací scénografických návrhů. 

Jeho kariéra je také neodmyslitelně spojena se Státním divadlem Brno, kde působil jako vedoucí provozu a výroby mezi lety 1982-1987.  Technicky realizoval scénickou výpravu u 786 inscenací činoherních, operních a baletních v řadě divadel našich i zahraničních. 

Od roku 1994 zastával funkci Vedoucího ateliéru divadelního manažerství na Divadelní fakultě JAMU a patří mezi zásadní formativní osobnosti tohoto oboru. Před svým odchodem na další významný post, a to vedoucího Studia Marta DF v roce 2001, se mu podařilo vychovat silnou generaci absolventů, kteří dokázali navázat na jeho koncepci a ateliér převzít a rozvíjet dodnes. 

Má za sebou rozsáhlou publikační činnost v oblasti historie a teorie jevištních technologií a mezi jeho nejvýznamnější publikace patří kniha Historie scénických technologií. V roce 1999 mu byl udělen akademický titul docent.

Prof. MgA.Václav Kunt - jeden z nejvýznamnějších českých flétnistů absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Po desetiletém působení v orchestru Janáčkova divadla v Brně se soustředil na sólovou a komorní dráhu.

Plných 23 let byl sólo flétnistou Pražského komorního orchestru bez dirigenta, se kterým procestoval doslova celý kulturní svět. 1488/7

Jako sólista koncertoval v mnoha zemích světa, mj. v SRN, Rakousku, Španělsku, Chorvatsku, Švédsku, Norsku, Itálii, USA, Kanadě, Japonsku. Jeho umění je zaznamenáno na mnoha CD (Harmonia Mundi, Praga digital, Orfeo, Supraphon, MusicVars, GZ atd.) a desítkách rozhlasových nahrávek.

Zvláštní kapitolou Kuntovy činnosti je hudba komorní, ať již s klavírem, cembalem, harfou nebo v různých jiných nástrojových kombinacích.

Kromě zmíněných hráčských aktivit se velmi intenzivně věnuje činnosti pedagogické, je řádným profesorem Hudební fakulty JAMU v Brně, kde působil i jako proděkan a současně vyučuje hru na flétnu na Hudebním gymnasiu hl. města Prahy také na AMU v Banské Bystrici. Pravidelně také pořádá Mezinárodní interpretační kurzy nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Prof. Václav Kunt je "džentlmenem" příčné flétny. Noblesa jeho hudebního i lidského vystupování okouzlila posluchače nejen v Evropě, ale také na koncertních cestách po USA, Kanadě a Japonsku. Jako člen Pražského komorního orchestru  a také jako dlouholetý pedagog na HF JAMU vychoval celou generaci významných flétnistů i flétnistek, kteří jsou vyhledávanými hráči po celém světě.

Ivo Medek (*1956) absolvoval magisterské a poté i doktorské studium skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u prof. Aloise Piňose a na téže škole pedagogicky působí od roku 1999.

Je autorem více než padesáti orchestrálních, komorních a elektroakustických skladeb včetně komorních oper a celovečerních multimediálních projektů. Řada jeho děl byla provedena na významných pódiích v Evropě, Americe i Asii (Darmstadtské kurzy, World New Music Days Hong Kong, Zagreb, Moscow Autumn, Pražské jaro, Drážďanské centrum nové hudby, Köln, Münster, Melos Etos, VN:M Graz, Kraakgiujden Amsterdam, OCNM, Mannheim, Mittersil, Los Angeles, Tokio, Weimar, aj.) a nahrána na CD i pro média u nás i v zahraničí.

Rozsáhlá je i Medkova přednášková činnost, ať již na mezinárodních konferencích nebo prezentace tvorby a výuka na zahraničních univerzitách (Mannheim, Darmstadt, Haag, Rotterdam, Enschede, Gesselschaft für Neue Musik Köln, Wien, Graz, Salzburg, Lisabon, California Institut of the Arts, CSU, University of Southern California, aj.) i publikační (desítky textů v odborném i denním tisku).

Od zač. 90. let věnuje speciální zájem tvorbě a realizaci multimediálních projektů individuálních (Světy bez hranic, Adam a Eva, Křížení) i týmových (v rámci brněnského kompozičního týmu společně s Aloisem Piňosem a Milošem Štědroněm opery Věc Cage (mj. s Magdalenou Koženou, režie Peter Scherhaufer, dir. Jan Zbavitel), Anály předchůdců avantgardy, dále již zmíněná symfonie Byly časy, byly. V rámci spolupráce se spoluzakládajícími členy Ensemble Marijan – Markétou Dvořákovou a Janem Kavanem – realizoval multímediální projekty Ohně, 0T301, či operu MrTvá?. V posledních patnácti letech se zabývá vývojem vlastní kompoziční metody, založené na výstavbě a organizaci nezávislých hudebních procesů a zkoumáním zákonitostí výstavby řádu skladby s užitím obecných kompozičních principů (Medek I., Piňos A.: „Řád hudební – kompozice a prostředky jeho výstavby“, JAMU 2004). Usiluje o její teoretické zpracování a zobecnění nejen pro oblast hudby (Medek I.: „Úvod do procesuality jako komplexní kompoziční metody“, JAMU 1999).

Věnuje se i teoretické a publikační činnosti, a je autorem několika desítek textů pro odborné hudební časopisy (např. Czech Music, His Voice, Ticho, Opus Musicum, Hudební rozhledy, aj.) i zahraniční publikace (Grove, Beitrage für elektronische Musik, aj.). V letech 1999 – 2004 byl členem řešitelského týmu vědeckovýzkumného záměru MŠMT zaměřeného na teorii soudobé hudební kompozice. Od konce 90. let se výrazně zajímá i o hudební improvizaci ve všech jejích podobách. Od aktivní účasti v mezínárodním projektu „Different Hearing“ pro děti, až po uměleckou improvizaci jako člen Ensemble Marijan, s nímž absolvoval desítky koncertů po celé Evropě i v USA. O tématu improvizace rovněž přednášel na několika konferencích, např. na European Conference Improvisation in Music v Haagu (2004) nebo Ad libi­tum… ve Varšavě (2006).

Ivo Medek je rovněž významným spoluzakladatelem a organizátorem pravidelné mezinárodní konference Musica Nova i Mezinárodních kompozičních a perkusionistických kurzů Percussion Workshop Trstěnice.

Současnou kvalitu i budoucí rozvoj JAMU nepřehlédnutelně ovlivnil jako její rektor v letech 2010 až 2018, a ve své práci zdárně pokračuje i nyní jako prorektor pro strategii a rozvoj. 

Martin Prchal (1967) se narodil v Praze, vyrostl v Nizozemsku. Hru na violoncello se začal nejprve učit u svého otce, pak pokračoval v profesionálním studiu hudby v USA (u violoncellistů Františka Smetany a Orlanda Colea), dále v tehdejším Československu (s Milošem Sádlem), ve Spojeném království (s Williamem Pleethem) a Nizozemsku (s Eliasem Arizcurenem). Je držitelem magisterského titulu z oboru Hudební věda na Utrechtské univerzitě.  

Během své kariéry absolvoval rozsáhlé turné s různými soubory, jako je např. Komorní orchestr EU a Salcburští komorní sólisté, působil rovněž v oblasti mezinárodních vztahů a předškolního vzdělávání na konzervatořích v Utrechtu, Groningenu a Haagu.  

Na konzervatoři v Utrechtu v roce 1992 založil a současně koordinoval program ERASMUS InterUniversity Co-operation Program Polyphonia, v rámci kterého se realizovala jedna z prvních výměn studentů a učitelů ERASMUS v oblasti hudby. V roce 2001 byl jmenován prvním výkonným ředitelem Evropské asociace konzervatoří (AEC), tuto funkci zastával až do roku 2011. Během působení v AEC bylo pod jeho vedením realizováno několik velkých evropských projektů spolupráce (např.: ERASMUS Network for Music „Polifonia“, „Mundus Musicalis“, „DoReMiFaSOCRATES“ a „Accreditation in European Professional Music Training“).   

 V oblasti zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání působil Martin ve správních radách vlámských a švýcarských akreditačních agentur, účastnil se jako expert revizních a akreditačních návštěv v různých zemích světa a donedávna byl předsedou správní rady MusiQuE – Music Quality Enhancement, organizace na evropské úrovni pro hodnocení a akreditaci ve vysokoškolském hudebním vzdělávání se sídlem v Bruselu, která provádí revize a akreditace po celém světě.  

Od roku 2011 je Martin Prchal zástupcem ředitele Královské konzervatoře v Haagu, kde dohlíží na tvorbu osnov, zajišťování kvality, výzkum, inovace výuky a mezinárodní záležitosti. Často publikuje články v odborném tisku o vyšším hudebním vzdělávání, internacionalizaci a zajišťování kvality. Od roku 2020 je také viceprezidentem Evropské akademie komorní hudby (ECMA). 

Prof. Mgr. Jan Zbavitel (1942), dirigent a pedagog. V roce 1959, po absolvování jedenáctileté střední školy ve Frenštátě pod Radhoštěm, začal studovat na konzervatoři v Ostravě hru na hoboj, klavír a kompozici, své studium rozšířil o dirigování.

V letech 1965-70 pokračovat ve studiu na JAMU u prof. Františka Jílka (dirigování symfonické a operní tvorby) a u prof. Josefa Veselky (řízení kantát a oratorií). Ještě během studia působil jako korepetitor Státního divadla v Brně, později jako druhý sbormistr a dirigent. V roce 1979 se stal šéfdirigentem opery v Ústí nad Labem, kde uvedl na scénu řadu českých i světových oper. Od roku 1985 do roku 1991 byl dirigentem brněnské opery. V sezóně 1991-1992 úzce spolupracovat s Národním divadlem v Praze a Státní operou Praha. V říjnu 1992 byl angažován jako dirigent ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Do Brna se opět vrátil v roce 1994 a zastával místo uměleckého šéfa a dirigenta opery Národního divadla v Brně. Roky 2004-2006 strávil v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde byl uměleckým šéfem a dirigentem opery, současně zůstával i dirigentem opery a baletu Národního divadla v Brně. Nyní je jejím čestným dirigentem. Pedagogicky působí na JAMU od roku 1987, vyučuje obor dirigování orchestru.  

Spolupracuje s řadou symfonických orchestrů a divadel nejen u nás ale i v zahraničí. K 9.12.2021 nastudoval a řídil 1432 operních představení – z toho 142 v zahraničí, 647 baletních představení – z toho 63 v zahraničí, 188 koncertů s filharmonickými a komorními orchestry, 51 natáčení pro rozhlas, 8 operních titulů natočila Česká televize. Se souborem Janáčkovy opery a jinými soubory absolvoval 44 zahraničních zájezdů po celém světě. 

"Prof. Jan Zbavitel je klíčovým představitelem brněnské interpretace děl Leoše Janáčka.  Díky svým zkušenostem ze studia u Františka Jílka a Josefa Veselky dokáže svým studentům předat cenné  zvyklosti výslovnosti Janáčkovy hudby. Jako dlouholetý pedagog HF JAMU a současně jako sbormistr a dirigent Národního divadla v Brně vychoval řadu významných absolventů, kteří nadále nesou odkaz díla Leoše Janáčka."