JAMU v Brně - Aktuality - Druhý čestný doktor JAMU Ludvík Kundera by se dožil sta let

Druhý čestný doktor JAMU Ludvík Kundera by se dožil sta let  

Přední český básník, dramatik, překladatel, redaktor a výtvarník, vystudovaný germanista a také jeden z prvních čestných doktorů JAMU Ludvík Kundera by se dnes dožil rovného století. Nejvyšší vyznamenání brněnské umělecké akademie tento jedinečný muž získal 22. 1. 1997 na slavnostním zasedání umělecké rady JAMU v brněnském Besedním domě.

Při slavnostním ceremoniálu přednesl tehdy laudatio stávající děkan Divadelní fakulty JAMU prof. PhDr. Václav Cejpek. „To, co Ludvík Kundera vytvořil, je v našem divadle i v teatrologii setrvale a platně přítomno – plyne z toho užitek, přímo či nepřímo, všem, kdo se divadlem u nás jakkoli zabývají, neboť Ludvík Kundera kromě konkrétních svých děl pomáhal svým myšlením a jednáním vytvářet duchovní prostor našeho divadla. Jeho dílo by bylo stejně platné i bez titulatury, kterou ho zamýšlíme obmyslit,“ uvedl tehdy děkan Cejpek. Komentoval tak i neskutečný Kunderův profesní záběr.

Kundera tehdy sám při slavnostním ceremoniálu věcně, s nadhledem sobě vlastním zrekapituloval své působení v řadě uměleckých disciplin. Po Rudolfu Firkušném se Kundera stal teprve druhým nositelem nejvyššího ocenění školy. Slavnostním zasedáním tehdy Janáčkova akademie múzických umění zároveň zahájila rok oslav 50. výročí svého založení.

Není cílem tohoto připomínkového textu přehlédnout opravdu neskutečný záběr Kunderova díla. Připomeňme nejdříve jiné souvisloti. Ludvík Kundera se narodil v Brně 22. března 1920. Jeho strýcem byl klavírista a hudební pedagog Ludvík Kundera, první rektor Janáčkovy akademie; spisovatel Milan Kundera je jeho bratrancem. Po studiích na gymnáziu v Praze a v Litoměřicích (maturita 1938) začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde navštěvoval přednášky a semináře v oboru bohemistiky a germanistiky, mj. u Jana Mukařovského, Vojtěcha Jiráta a Václava Černého. V r. 1939 přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých škol pracoval příležitostně v nejrůznějších profesích - učil se drogistou a materialistou, byl kresličem, korespondentem, účetním... V r. 1943 byl "totálně nasazen" na práci v Německu, odkud se po desíti měsících ze zdravotních důvodů vrátil. Do konce války pak žil v Brně, sabotoval nařízenou pracovní povinnost a žil de facto ve stavu jakési "poloilegality".

Po osvobození pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě; studia ukončil v r. 1946. Pod vlivem Františka Halase se rozhodl věnovat se nadále spisovatelské, editorské a redaktorské činnosti. V letech 1946 - 1949 působil mj. jako tajemník redakce brněnské revue Blok, redigoval mladoboleslavskou edici Pochod (1946-1949). Po likvidaci Bloku se stal redaktorem kulturní rubriky deníku Rovnost (1950-1952), od r. 1953 pracoval v redakci nově založeného kulturního měsíčníku Host do domu.

Po odchodu z Hosta do domu v r. 1955 nastoupil dráhu nezávislého svobodného umělce; věnoval se vlastní literární práci, editorské činnosti, překládal. V roce 1968 nastoupil po odchodu Bořivoje Srby z funkce dramaturga činohry Státního divadla v Brně na jeho místo, když předtím už od počátku šedesátých let úzce spolupracoval s novým vedením brněnské činohry (Miloš Hynšt, Bořivoj Srba, Evžen Sokolovský). V této době vydával také svůj vlastní divadelní časopis Meandr. R. 1970 však opět odchází – na protest proti výpovědi, kterou ředitel divadla dal šéfovi činohry Miloši Hynštovi. V letech normalizace se pak už trvale živil jako spisovatel "na volné noze". Protože byl po značnou dobu normalizačního období proskribován a jeho jméno se nesmělo objevit, mnohé z jeho prací a aktivit v této době kryli svými jmény jeho přátelé, kteří publikovat mohli. V r. 1976 trvale přesídlil do svého "venkovského asylu" v Kunštátu na Moravě

V r. 1998 byla Janáčkovou akademií múzických umění vydána Kunderova monografie Brecht, která představuje ojedinělý editorský počin – Kundera v ní podává svou analýzu všech Brechtových her a shromáždil zde také jedinečnou fotodokumentaci českých a slovenských brechtovských inscenací.

Kunderova tvorba byla hojně publikována také v zahraničí. Různá jeho díla byla přeložena do němčiny, francouzštiny, angličtiny, holandštiny, dánštiny, norštiny, švédštiny, maďarštiny, bulharštiny, srbochorvatštiny aj. Kundera byl ovlivněn surrealismem, poetismem a dadaismem, později se do popředí jeho tvorby dostává ironie, nadsázka a jazykový experiment. Od roku 1990 příležitostně přednášel na univerzitách v Brně, Olomouci, a také v Rakousku, Německu a ve Švýcarsku.

Ludvík Kundera je autorem šesti divadelních her. „Jeho aktivity jsou udivující svým objemem a rozsahem i svou značnou pestrostí. Sahají od vlastní literární činnosti v nejrůznějších druzích a žánrech přes překlady, adaptace, dramatizace, úpravy, edice řady různých autorů a publikací, přednáškovou činnost, teoretické úvahy o literatuře, divadle a umění, historické studie atd. atp. až po vlastní výtvarné práce. Těžko říci, která z těchto jeho aktivit je dominantní či která je úspěšnější,“ uvedl před třiadvaceti lety Cejpek  Dodal, že Ludvík Kundera dokáže vždy nabídnout osobitý názor, který bývá věcný a střízlivý, ale také zaujatě podmanivý a ovšem často signovaný sympatickým smyslem pro nadhled a humor (nic na světě přece není tak důležité, aby bylo třeba brát to vážně!).

JAMU si dones i po deseti letech od Kunderova ůmrtí velmi váží všech jeho aktivit pro jejich trvalý přínos v oborech, kterým se studenti i pedagogové na Divadelní fakultě věnují. „A pokud platí, že titul čestný doktor má poctít konkrétní osobnost a být výrazem zúročení vykonané práce v oblasti vědy, výzkumu, umění a pedagogické práce, pak samozřejmě také platí, že váha této osobnosti zvětšuje duchovní potenciál fakulty i akademie; každá taková osobnost jako by se svým významem vpisovala do erbu školy a stávala se jakýmsi vnitřním patronem všeho usilování celé akademické obce,“ poznamenal Cejpek.

Své laudatio v roce 1997 uzavřel citací autora, jemuž Ludvík Kundera věnoval hodně ze svého tvůrčího usilování – Bertolta Brechta a jedné z jeho nejkratších historek o panu Keunerovi:

„Muž, se kterým se pan Keuner už dlouho neviděl, uvítal ho slovy:
»Vůbec jste se nezměnil.«
»Och!« řekl pan Keuner a zesinal.“

Dynamičnost, neustálý pohyb, skutečnost proměňující se ve své přebohaté mnohosti před očima – to podle Cejpka byly podstatné znaky tvůrčí osobnosti Ludvíka Kundery.

Mgr. Luboš Mareček, Ph.D.